První psychická pomoc je bezprostřední, lidská a praktická podpora člověka, který se ocitl v psychické tísni. Nejde o terapii ani o diagnózu a ji zvládne každý, kdo je zrovna nablízku. Co dělat, když kamaráda nebo kolegu zahltí úzkost, stres nebo náročná životní situace? Co mu říct, aby se cítil v bezpečí? A čemu se raději vyhnout? Kdy zavoláte číslo 155 nebo linku první psychické pomoci? Na to vše vám v článku odpovíme a na konci najdete i přehled krizových linek včetně Linky bezpečí, které fungují nonstop a zdarma.
Co je první psychická (psychosociální) pomoc?
Stres je běžnou součástí života, ale někdy je ho zkrátka příliš. O psychické krizi mluvíme ve chvíli, kdy člověk vnímá situaci jako natolik náročnou, že jeho obvyklé způsoby zvládání dočasně nestačí. Nejde o slabost. Stejná událost navíc může na různé lidi působit velmi odlišně. Krize se může projevit silnou úzkostí, pláčem, ztuhnutím, podrážděností, zmatkem, stažením se od ostatních nebo neschopností udělat i jednoduché rozhodnutí.
Právě v takové chvíli přichází na řadu první psychosociální pomoc. Jejím cílem není situaci okamžitě vyřešit ani nahradit psychoterapii. Pomáhající se snaží především vytvořit bezpečí, snížit aktuální zahlcení, zjistit, co člověk nejvíc potřebuje, a pomoci mu s dalším krokem. Nikoho přitom nenutí vyprávět podrobnosti ani přijmout pomoc, kterou nechce.
Jednoduchým vodítkem jsou tři principy: všímat si - naslouchat - propojit.
Jak pomoci člověku v krizi ve 4 krocích
Stáhněte si infografiku a buďte připraveni svým blízkým poskytnout první psychologickou pomoc.
1. Všímejte si, zda je člověk v bezpečí a jak se právě cítí
Nejprve zkontrolujte, zda člověku nehrozí další nebezpečí a zda nepotřebuje zdravotnickou pomoc. Je-li to možné, přesuňte se do klidnějšího prostředí, omezte přítomnost dalších lidí a nabídněte vodu nebo možnost se posadit. Sami mluvte pomalu a klidně. Člověk v silném stresu obvykle lépe přijímá krátké a srozumitelné věty než dlouhé vysvětlování.
2. Navažte kontakt, ale netlačte
Ať už člověka zahltil stres, úzkost nebo něco úplně jiného, začněte jednoduchým pozorováním a jednoduchou nabídkou. „Vidím, že ti teď není dobře. Můžu tu chvíli zůstat s tebou?“ Nezačínejte výslechem a nepožadujte okamžité vysvětlení. Respektujte, když člověk nechce mluvit. I klidná přítomnost může být užitečná.
U dítěte nebo dospívajícího je vhodné zjistit, kterému dospělému důvěřuje a koho je možné zapojit.
3. Naslouchejte a pomozte pojmenovat, co teď potřebuje
Nesnažte se rychle nabídnout řešení. Nejprve se pokuste porozumět tomu, co je pro člověka v dané chvíli nejtěžší. Nepotřebujete znát celý příběh. Často stačí zjistit, co se děje právě teď a co by mohlo přinést alespoň malou úlevu.
Pomoci vám mohou i tyto otázky:
- „Co je pro tebe teď nejtěžší?“
- „Co by ti pomohlo zvládnout příštích deset minut?“
- „Potřebuješ teď spíš mluvit, být chvíli v klidu, nebo pomoct něco praktického zařídit?“
- „Kdo je člověk, kterému důvěřuješ a kterému můžeme zavolat?“
Pocity druhého člověka nemusíte schvalovat ani jim úplně rozumět. Důležité je uznat, že je skutečně prožívá.
Co říct člověku v krizi a čemu se raději vyhnout
| Pomáhá říci | Raději neříkat |
| „Jsem tady s tebou.“ | „Uklidni se.“ |
| „Vidím, že je toho na tebe hodně.“ | „Vždyť o nic nejde.“ |
| „Nemusíš mi všechno vysvětlovat hned.“ | „Tak mi přesně řekni, co se stalo.“ |
| „Dává smysl, že tě to zasáhlo.“ | „Ostatní to také zvládají.“ |
| „Projdeme to postupně.“ | „Musíš myslet pozitivně.“ |
| „Chceš, abych ti pomohl někomu zavolat?“ | „Já přesně vím, jak se cítíš.“ |
| „Nevím, jak to dopadne, ale nemusíš na to být sám.“ | „Určitě bude všechno v pořádku.“ |
Dobře míněné uklidňování může působit jako zlehčování. Místo slibování, že vše dobře dopadne, je lepší nabídnout přítomnost a konkrétní pomoc.
4. Propojte ho s další pomocí. Zavolejte blízkým, krizovou linku nebo krizové centrum
Krize zužuje pozornost a snižuje schopnost plánovat. Pomozte proto najít jeden konkrétní další krok. Zavolejte rodiči, domluvte schůzku se školním psychologem, kontaktujte třídního učitele, odejděte na klidné místo nebo společně zavolejte na krizovou linku. Nabízejte možnosti, ale pokud to situace dovolí, ponechte člověku možnost, aby se mohl rozhodnout sám. Praktická pomoc a kontakt s důvěryhodnými lidmi patří k základním součástem psychosociální podpory.
Kdy volat 155 nebo linku první psychické pomoci
Zpozorněte zejména tehdy, když člověk mluví o sebepoškození, smrti nebo o tom, že už nechce žít. V takové situaci je v pořádku zeptat se přímo:
„Napadá tě, že by sis mohl/a ublížit?“
„Přemýšlíš o tom, že bys nechtěl/a žít?“
Přímá otázka myšlenku na sebevraždu člověku „nevloží do hlavy“. Naopak může otevřít prostor pro pomoc a o myšlenkách otevřeně hovořit. Při bezprostředním ohrožení člověka nenechávejte samotného a volejte 155 nebo 112. Neslibujte, že závažné ohrožení ponecháte v tajnosti.
Krizové linky nonstop a zdarma
Linka bezpečí 116 111 – pro děti a studenty do 26 let, anonymně
Linka první psychické pomoci 116 123 – pro dospělé
Linka pro rodinu a školu 116 000 – pro situace týkající se dítěte, rodiny nebo školy
První psychosociální pomoc neznamená mít správnou odpověď na všechno. Často znamená zůstat chvíli nablízku, naslouchat bez hodnocení a pomoci člověku udělat první zvládnutelný krok. Takovou podporu může nabídnout rodič, spolužák, kolega i učitel - bez potřeby stát se psychologem.
Kurz první pomoci, protože na životě záleží
Děkujeme, že jste dočetli až sem. Už jen tím, že víte, jak být druhému nablízku, jste o krok blíž k tomu, abyste ve správnou chvíli pomohli. A pokud chcete umět zasáhnout i tehdy, když jde o život, přijďte si to vyzkoušet na náš kurz první pomoci.
Vystudovaná zdravotní sestra, učitelka zdravotních oborů a absolventka doktorátu v oboru ošetřovatelství. Má za sebou řadu odborných kurzů - mj. PSP Head of Operation, Train the Trainer in Crisis Intervention, kurz speciální přípravy pro krizové situace, psychosociální první pomoc nebo maskování zranění. Nositelka medaile za bezpečnost Olomouckého kraje a Řádu starosty Mělníka za pomoc při mimořádných událostech.
